Pětapadesát závodů za jediný rok. Napříč republikou, napříč povrchy, napříč sezónami.

Tomáš „Veterán“ Klouda, ambasador FLYING, je důkazem, že slovo veterán nemusí znamenat útlum – ale naopak zkušenost, klid a dlouhodobou výdrž.

V rozhovoru jsme se bavili o tom, co ho žene znovu a znovu na startovní čáru, jak skloubit závodění s prací na směny a rodinným životem, proč je pestrost klíčem k tomu nebýt zraněný ani vyhořelý – a proč výkon a radost nemusejí stát proti sobě.

Upřímné povídání o běhání bez pozlátka. O rutině, chybách, hlavě i těle. A o tom, proč někdy není potřeba zpomalit – ale běžet chytřeji.

V roce 2025 máš za sebou 55 závodů po celé ČR – co tě žene jít znovu a znovu na startovní čáru?

Právě proto, že mám tolik zájmů, rodinu a ještě práci na směny, tak závod byl v podstatě nejkvalitnější trénink za ten týden. Když to klaplo, vložil jsem uprostřed týdne intervaly a spojil jsem běh s cestou do práce. Ale závod, tam zapojíš, aktivuješ vše.

Jak vypadá tvoje realita mezi závody – trénink, regenerace, přesuny, práce?

Závod je často ten hlavní bod týdne. Když se podaří, přidám jeden kvalitní trénink, jinak se snažím spojovat běh s běžným životem. Regenerace je základ – výklus, regenerační běh druhý den, spánek a hlava v klidu.

Co je podle tebe klíč k tomu, aby člověk zvládal tolik závodů bez vyhoření nebo zranění?

Aby tě to bavilo, tak pestrost. Jezdil jsem na závody na dráze, na traily, ale i silnice, městské běhy, běhy do vrchu, v Ledči jsme přebíhali motokrosovou dráhu. Ohledně zranění je to více aspektů – taková rutina: rozehřátí se, výklus, regenerační běh druhý den, pestrá výživa a doplňky, odpočinek.

Máš typ závodu, který ti sedí nejvíc?

Trail, bezesporu. Člověk běží přírodou, utíká mu to, vesměs to nebývají až na výjimky ani takové masovky. Zatím mám nejoblíbenější distance 10–15 km, ale prodlužuji trasy. Nicméně silnici nezanedbávám, jednak bydlím ve městě, tak trénuji na cyklostezkách, a také jsou to rychlejší tratě, kde si můžeš střihnout kvalitnější stabilní techniku a tempo.

Jak se za poslední roky změnil tvůj přístup k běhání?

Měl jsem období, kdy jsem celý rok jezdil primárně na kole. Pak posilovnové období. Chvilku to bavilo, ale běh mi jde přirozeně. Výkon s radostí jde ruku v ruce. Jak se posouváš, tak vidíš, že to funguje, a zároveň stále vnímáš potenciál, kam by to šlo ještě posunout.

Co je pro tebe absolutní základ výbavy?

Na začátku to člověk neřeší, k tomu si postupně přijde, co mu sedí. Musíš mít naběháno v nohách, ale každá drobnost přispívá k celkovému komfortu, pohodlí a hlavně bezpečnosti. Záleží na distanci a prostředí. Běhám po celý rok, tak se vybavení mění, ale po celý rok využiji brýle – v zimě proti ledovému větru a odrazu slunce od sněhu, v létě proti ostrému slunci, v lese fotochromatiku pro přizpůsobení skel podle aktuálních podmínek.

Jakou roli u tebe hrají sportovní brýle?

Když řešíš problémy – prší, fouká ti do očí. Tuhé packy jiných brýlí mě tlačily s čelenkou nebo čepicí, nevydržely, nebo jsem ve stínu prakticky nic neviděl. Pak začneš hledat, jak si pomoct a jaké jsou možnosti.

V čem jsou pro tebe brýle FLYING jiné?

Všestrannost. Dříve jsem si vzal nějaké zrcadlové brýle, ale zapadlo slunce nebo jsem vběhl do lesa a tma – nic nevidíš. Packy nebyly kvalitní a po pár hodinách v mrazu zkřehly a ulomily se. Běžné brýle se mi mlžily. Komfort výměny skel a možnost výběru barev a sladění s dresem dodává i styl.

Jaký moment z roku 2025 ti zůstane v hlavě?

Asi nejde jen jeden. Minulý rok Železnohorský pohár, který mě opravdu dostal. Z větších akcí určitě Mělnický vinařský běh. Skvělá jednota a zapojení celé komunity běžců u Olympijského a Sokolského běhu, přitom vše rozložené do příjemných menších skupin po městech.

Jaký je tvůj cíl do další sezony?

Budu to muset trochu upravit. 55 závodů je neudržitelných. Zaměřím se na jiný trénink – MS v běhu do vrchu koncem června, pak MČR v běhu do schodů a na závěr přebor IZS v půlmaratonu. Bude to pružné, jeden trénink bude stíhat druhý a bude to zase pořádná výzva.