ROZHOVOR: Stačí udělat další krok. Franta Maršálek o běhání, ultra vzdálenostech a hlavě

Někdy stačí jeden impuls. Jedna myšlenka, jeden rozhovor, jeden dlouhej den v sedle nebo na nohách. U Franty to byl podcast, který ho během jednoho cyklovýletu nasměroval k běhání a postupně až k ultra vzdálenostem. Od prvního výběhu přes tisíce kilometrů až po závody, kde se víc než čas řeší hlava, svoboda a radost z pohybu. Povídali jsme si o začátcích, dlouhých bězích, bolesti, datech, intuici i o tom, proč je někdy nejlepší prostě jen běžet dál.

Pamatuješ si moment, kdy jsi začal s běháním? Co tě k tomu tehdy přivedlo?

Ten moment si vybavuju naprosto přesně. Před asi rokem a půl se mi během cyklo výletu pustil do sluchátek podcast s Pavlem Paloncým. Neměl jsem tušení kdo to je, ale brutálně mě nadchnul a předal mi, jak to říct, prostě tu “ULTRA” myšlenku. Jel jsem zrovna 100k kolem Prahy, takže cesta domů byla dlouhá a já sjel X dalších rozhovorů s dalšíma “ultra magorama”. No a den na to, už jsem si šel poprvé zaběhat a od té doby jsem nepřestal.

První rok běhání a rovnou přes 4000 km – sledoval jsi ten progres od začátku systematicky, nebo jsi běhal hlavně podle pocitu?

100% podle pocitu. Já podle pocitu žiju celej život - tak nějak vše dělám na základě intuice. Ne vždy je to asi nejlepší cesta, ale mám jistotu, že je to ta moje. Zrovna u toho běhání jsem si kvůli tomu prošel pár zraněníma, hlavně co se kolen a kotníků týče. Já holt začal hrozně bezhlavě - po asi dvou měsících běhání jsem si dal první ultra - 50k z Berouna do Prahy s necelýma 1400 výškovejma za něco málo přes 5 hodin. Výkon z dnešního pohledu nic moc, ale v té době jsem to celý šel na 160 tepů a dost mě to sundalo. Samozřejmě jsem už další den běhal, ale dnes už vím, že nějaká systematika a prostor pro regeneraci je základ.

Co ti běhání dává dnes – fyzicky i mentálně? A jak se to liší oproti začátkům?

To hlavní je asi svoboda a ten pocit po dobře odvedené práci. Miluju běžet v horách, lesích, prostě v přírodě. To pro mě má asi největší hodnotu. Ale miluju běžet i městem, sledovat lidi, domy - ten život. Rád se těším i na ten pocit po doběhu a umím si užít i to následný nicnedělání a pořádný “žraní”, který po běhu chutná nejlíp. Oproti začátkům je to lepší v tom, že dokážu běžet dýl a dál.

Čím jsou pro tebe dlouhé běhy jiné než krátké? Co se v nich děje v hlavě, když běžíš hodiny v kuse?

Budu se opakovat, ale je to v té svobodě. Mít pro sebe 5 hodin je prostě lepší než jít na 30 minut do parku.

Někdy nic, někdy všechno. Užívám si přírodu, vymýšlím kontent na Instagram. Je to různý. Já u běhu dost často poslouchám audioknihy, takže někdy prostě jen jsem a běžím si v tom příběhu, kterej mi hraje do uší.

Co je na ultra bězích nejtěžší a jak řešíš momenty, kdy se to začne lámat – máš nějaké mentální nebo datové „kotvy“, které ti pomáhají?

Mě to přijde lehký - musíš jen běžet dál. Obdivuju lidi, co trénujou třeba na 10k nebo i na maraton. Tam je to hrozně moc o výkonu. U ultra a hlavně, když je to jen tvoje hobby, nemáš žádný čas, co by tě stresoval. Chce to jen udělat další krok. Samozřejmě, umí to bejt hard, musíš vydržet dost bolesti, ale cesta je si v tom najít tu krásu. Já někdy třeba zavolám přítelkyni a chvíli si povídáme. Někdy vypnu hudbu, knihu a běžím v tichu. Záleží na situaci. Ale já se rád překonávám a jsem rád sám, takže pro mě je to radost skoro vždycky.

Jak se připravuješ na opravdu dlouhé běhy – co by podle tebe nemělo chybět v žádné přípravě, ať už tréninkově nebo z hlediska regenerace?

Když mě čeká něco fakt dlouhýho, příklad Pražská stovka, tak už třeba měsíc před závodem (i dýl) na to svoji mysl připravuju v hlavě. Je dobrý se smířit s tím, že to bude těžký, bude to bolet a připravit na to hlavu předem. Věřím, že ona pak pomůže s přípravou těla. Ohledně toho jak trénovat a co jíst, bych si ještě moc radit nedovolil, na to nemám dost zkušeností. Důležitý je běhat pomalu a hodně.

Jak by měl podle tebe začít člověk, který dnes uběhne třeba jen 5 km, ale chce se postupně posouvat dál a vyhnout se zraněním?

Pokud opravdu chce začít a propadne tomu, tak je to easy, to jde samo. Pokud něco fakt miluješ, tak to důležitý k tobě přijde samo a ty jen ladíš detaily. Ale trapná obecná odpověď bude něco jako: Nepřeháněj to, postupně navyšuj objem, cvič a regeneruj. Ona je to pravda, ale hlavně si z toho neudělejte nudnou povinnost. Pak vám to vydrží půl roku.

Máš v Česku oblíbená místa nebo trasy, které bys doporučil na delší běhy nebo systematický trénink?


Jak jsem psal, já miluju běhat úplně všude. Ale nejradši mám asi Krkonoše a Šumavu. A samozřejmě Beskydy, tam jsem byl teď poprvé na zimní běhání a už se těším na léto.

Jak pracuješ s výživou, doplňky nebo boostery – a jak poznáš, kdy tělo potřebuje podpořit a kdy je lepší ubrat?

Začal jsem na pocit a párkrát mi úplně došlo a skončil jsem KO s třasem celýho těla, neschopnej cokoliv dělat. Opět tady nemám dost zkušeností, ale teď se snažím u běhu dávat minimálně každou hodinu nějaký cukry, většinou jedu gely. Důležitý je i jíst mimo běhání, na tom teď pracuju. Jel jsem si kalorický tabulky, to mi dalo nějakej základ o tom, co podceňuju. A to byly skoro všechny aspekty stravy. Prostě se snažím jíst co nejvíc s co nejlíp. Ale stejně to nestačí, potřeboval bych nějakýho sponzora na krabičky a sportovní výživu haha.

Jak se u tebe propojuje běhání, gravel a kendama? Přenášíš si mezi nimi nějaké dovednosti nebo přístup k tréninku?

Tak kendamu hraju profesionálně a kolo je nejlepší možná aktivní regenerace. Aktuálně mám 95 den svojí challenge, kdy nepoužívám pražský MHD a do práce/z práce běhám nebo jezdím na kole. Mám kolo od Rockmachine a bez něj by to nešlo. Doufám, že to s lidmi z téhle boží značky tenhle rok posunem dál.

Kendama je skvělá na kreativitu a nějaký triky ti zaberou i týdny neúspěšných pokusů. Jestli mi něco do běhu přinesla, tak je to trpělivost.

Spolupracuješ s Garmin – jak důležitou roli u tebe hrají data, metriky a technologie při dlouhodobém výkonu?

Miluju data a koukání do hodinek, jak při běhu, tak po něm. Ale skoro vůbec se tím neřídím. Když nepočítám trasu, čas a vzdálenost, tak reálně sleduju při běhu asi jen tep a kadenci. Mimo běh koukám na klidovej tep při spánku + VST. Tahle kombince dokáže s předstihem odhalit přetrénování nebo třeba nemoc. Zbytek dat beru jen čistě jako boží zábavu.

Jaké máš plány a výzvy pro rok 2026 – sportovní i osobní? Kam se chceš dál posunout?

Prostě víc běhat! Samozřejmě snů mám víc, určitě chci dát svoji první stomílovku a asi 2-3 další ultra závody. Tenhle rok mě můžete potkat třeba na Beskydské sedmičce nebo na Pražském Keltovi. Ale jak říkám, žiju extrémně intuitivně a pevný plán není. Třeba nějakou cool ultra výzvu vymyslíme i spolu kluci!!